Starý život

Po většinu svého dosavadního živoata jsem pracoval v oboru, ve kerém potřebujete hlavněš dvě věci - schopnost logicky myslet (mozek, mysl) a schopnost se dívat (oči). Na zbytek svého těla jsem dlouho nahlížel jako na něco ,co je mi prostě dáno, funguje to automaticky a není třeba se tím nijak zvlášť zabývat. Nikdy jsem se nepokoušel se svým tělem navázat bližší vztah a naslouchat jeho přirozeným potřebám, hlavně co se týče odpočinku. Nebylo to nic zvláštního - život v naší společnosti nás stále právě k tomuto vztahu, a to nejen k vlastnímu systému, přímo navádí.

Problémy narůstají

Dlouhou dobu vše na první pohled fungovalo, a to i přesto, že se postupně začaly objevovat první náznaky projevů nerovnováhy - po prodělaných laserových zákrocích na korekci krátkozrakosti nastaly čas od času podivné oční problémy jako záněty rohovek či krátkodobá bolestivost obou oči a jejich okolí,spojená se sníženou schopností zaostření. Žádné z mnoha lékařských vyšetření ovšem příčinu těchto potíží neodhalilo, a problémy se časem urovnaly samy, jen s tím rozdílem, že postupem doby trvaly stále delší dobu. Mimo to jsem si začal naléhavě uvědomovat, že nepociťuji ve svém životě spokojenost a štěstí, jako kdyby někde v hlubinách mé bytosti byla jakási bariéra, která brání hlubšímu prožívání sebe sama. A můj systém se snažil mě dál informovat, že něco není v pořádku - začal jsem mít značné problémy se spánkem..

Protržená hráz

Věci se začaly dávat do pohybu, když jsem pochopil, že je nejvyšší čas konečně začít poznávat sám sebe, vlastní duši, protože vše, co se odehrává na úrovni našeho fyzického těla je ve skutečnosti jen vnějším odrazem  procesů vnitřních. A pak se to stalo - během praktikování bioenergeitckých a tantrických technik, které mají velmi silný a katarzní efekt, se celý systém zhroutil. V praxi to znamenalo, že jsem v podstatě oslepl na jedno oko, druhé bylo postiženo méně, na mentální úrovni se kolaps odrazil zhroucením pracně budovaného systému hodnot, představ, očekávání a iluzí, ve kterém jsem dosud žil. A nepřekvapilo mě, že znovu  opakovaná, velmi podrobná lékařská vyšetření neukázala ani v nejmenším nic z toho, na co jsem si stěžoval.

Hledání

V takových chvílích je každá rada drahá - na jednu stranu jsem stál na okraji propasti, na straně druhé jsem v sobě ale měl, a stále mám, jakousi jistotu, že to vše je jen přechodný stav, který mě má ve skutečnosti jen něco říct a ne zničit. Také mi nebyla vzata možnost dál pracovat a tak jsem netrpěl ani finančně. To mi umožnilo vyzkoušet několik alternativních terapií, a některé z nich se i naučit, ovšem vše bez valného efektu. Pak jsem na jednom semináři zaslechl, že existuje cosi jako kraniosakrální biodynamika. Možná to bude znít divně, ale v tu chvíli jsem začal mít  zvláštní pocti, že začíná něco nového..

Léčení začíná

Přitažlivost, která mě táhla směrem ke kraniosakrální biodynamice, byla obrovská - určitě sami dobře znáte pocti, že to či ono prostě musíte udělat. U mě to byly dvě věci - přihlásil jsem se do profesionálního tréniku kraniosakrální biodynamiky v Institutu CSB a do začátku nového ročníku jsem začal také docházet k již zavedeným terapeutkám. A začaly se dít věci - už na třetím ošetření se mi jakási mocná síla zhušt+ěné biopotence usadila uvnitř hlavy, na úrovni křížení zrakových nervů,a začala drenážovat veškeré tkáně kolem očních jamek, všetně očních bulv. Trvalo to dlouhé minuty a obšas mi přitom problesklo hlavou, že mě to ždímá jako kus hadru. Následující den po ošetření se spustila velmi silná rýma (asi rok předtím jsem jednu takovou "úspěšně" přechodil) a po jejím odeznění jsem začal vidět o něco lépe a hlavně jasněji. Podobný scénár se opakoval ještě několikrát a jako jakýsi bonus jsem pociťoval také pomalé zvyšování citlivosti vůči svému tělu a vyřešení problémů se spánkem.

Reorganizace

Jak se posléze ukázalo, tato neuvěřitelná vnitřní drenáž byla vlastně jen takovou předehrou a zárověň podmínkou k další fázi léčení - a tou byla tkáňová reorganizace, kdy po sérii několika velmi intenzivních ošetření došlo nakonec k přeskupení tkání v oblasti očních jamek a zrakového nervu a obnově rovnováhy v orientace těchto tkání. A opět se zde projevila vše přesahující inteligence našich systémů. U každého z těchto ošetření se stále dokola opakoval stejný scénář - nejprve velmi intenzivní samovolné vykle-pávání nahromaděné a dlouho potlačované inertní energie z oblasti pánve, bránice a krku, s podporou hlubokých tkáňových doteků ze strany ošetřujícího, po jejímž ukončení se znovu objevil proud zhuštěné bio- potence, který mi "něco"  v hlavě provedl. A potom došlo, během jednoho krásného letního víkendu, k návratu života a jeho dechu i do pravého oka, do té doby vidícího v podstatě jen světlo a stín.

Do jádra bouře

Na tomto místě by mohlo líčení mého příběhu vlastně skončit. Oči znovu viděly, jejich funkce byly obnoveny. Nicméně teprve teď se jsem si začal uvědomovat skutečnou příčinu mých zdravotních problémů a co mi vlastně chtějí svojí existencí říct. Oči sice viděly, ale stále byly do určité míry zamlžené a rozostřené. Další ošetření již nepřinášely výrazné tkáňové změny, ale pouštejí se do samotného jádra mého základního emočního zranění, které se po jednotlivých úrovních vynořuje z prostoru nevědomi a postupně navrací zpět do náruče systému. Je to proces, který přináší mnohdy velké výzvy a je spojen s odvahou láskyplně ustát a přimout velmi nepříjemné pocitové projevy mého traumatu jako smutek, strach, úzkost a v poslední době i regresní vzpomínky na zážitky, které jsem prokazatelně ve svém životě nemohl prožít (různé druhy smrti).. na druhou stranu s uvolněním každé úrovně také hlubší uvědomění samotné podstaty mého lidství, jíž je láska a soucítění.. a mé oči na tyto procesy dále citlivě reagovaly, úroveň jejich zamlženosti se snižovala a vidění se pomalu projasňovlo.

Zranění na úrovni Bytí

Všechny předchozí procesy, změny i uvědomění byly přitom v podstatě jen jakousi nutnou předehrou k zatím finální scéně příběhu mé cesty k osvobození - sestup do jádra základního zranění, kterým se ukázal být vzorec NEPŘIJETÍ, uvědomit si jeho kořeny (rodina), a zahájit pozvolné zpracovávání všech jeho částí a s ním spojených traumatických zkušeností. Život mě ve zrychlené a zhuštěné formě neomylně vede do různých situací, ve kterých mohu tento vzorec v reálném stavu znovu přožít a v těchto okamžicích je to jen na mě, abych tentokrát již neopakoval staré strategie, nepodléhal tendenci bojovat, utíkat či zamrzat v jeho projevech, jen je soucitně přijímat a tím uskutečnil kýženou transmutaci jeho energetické podstaty do čiré podoby - lásky. Je to opravdu velká výzva, protože znovu zpětně prožívám pro mě velmi nekomfortní situace, ale jiná cesta k podstatě sebe sama a opravdovému uzdravení veškerých příčin potíží nevede, tento úkol je vždy jen a jen na každém z nás, A mé oči se stále zlepšují...

Průchod okem bouře

A pak, když už se zdálo, že již nemůže dojít k ničemu zásadnějšímu, přišla na konci jednoho krásného letního měsíce zásadní transformace, kterou bych asi nejlépe píojmenoval průchodem okem hurikánu do nového stavu bytí. Došlo k ní na jednom z posledních bloků našeho kraniosakrálního výcviku, kdy jsem během pouhých tří dnů prožil další fázi tkáňové reorganizace v oblasti horní části mé hlavy, tentokrát spojenou i s pohybem klínové kosti do své přirozené pozice. Tento drobný, možná jen milimetrový pohyb měl ve skutečnosti nedozírné následky - spustil dlouhý proces rozpouštění mocného energetického stagnačního pole v hlavě, a byla to vskutku velká výzva spojená s vyskokými horečkami, na které plynule navazovaly projevy zimnice. Tento stav ovšem vytvořil podmínky pro zásadní události - znovuprožití mého  porodu, jehož komplikovaný průběh spojený s použitím invazivních metod fakticky zapříčinil vznik této blokády, která pak ovlivnila celý můj život. Proces zpracování desítek let ukládaných stagnačních vrstev trval skoro celý měsíc, nicméně umožníl mi vrátit se zpět do života, teď již ovšem na upřímnější a rovnocennější úrovni, s možností ho plně procítit a prožívat vědoměji..

A kraniosakrální biodynamika se stala mým novým životním posláním...

Být majákem pro všechny cítící bytosti, které mají potřebu a také notnou dávku odvahy nastoupit tu svoji cestu ke svobodě, být sám sebou..