Moudrost těla

V minulé části (Výzvy života) jsme si vysvětlili podstatu vzniku našeho vnitřního stínového materiálu, vznikajícího působením dlouhodobého stresu či šokových traumatických událostí, kterým pokud nedáme dostatečný prostor a čas k samovolnému a přirozenému fyziologickému zakončení, dochází k usazení energetického náboje daného stresoru společně s jeho emocionálními projevy do tělesných tkání, našeho nevědomí, a omezením jejich funkčnosti, což se dříve či později se odrazí na všech úrovních naší bytosti (tělo-mysl-duše) ať už formou chronických zdravotních problémů či "jen", ve svých jemnějších formách, např. dlouhodobým pocitem nespokojenosti, existenční neukotvenosti, pocitem izolace a osamění či sníženou schopností prožívat a hlavně přijímat život ve všech jeho podobách takový jaký je. Zde je nutné zdůraznit, že mnohé ze zmiňovaného stínového materiálu můžeme přebrat v rámci kolektivního nevědomí (rodina, národ) formou výchovy či dobrovolným převzetím společenských, kulturně podmíněných vzorů, postojů a návyků.

Nás systém je komplexní, a hlavně celostní strukturou, kde vše souvisí se vším, a proto také jakákoliv nerovnováha jedné části se projevuje i zvýšením míry chaosu v celku jako takovém. Vrozená inteligence těla se nezpracovanou energii stresorů nejprve snaží zapouzdřit do svých periferních části, kde sice vznikají nepříjemné zdravotní komplikace (např. potíže pohybového aparátu), ale nedochází k ohrožení primárních funkcí organismu, pokud je ovšem míra nerovnováhy v systému již příliš velká, může nastat i kolaps celého systému a ohrožení základních funkcí (např. infarkt). Dalšími místy, na kterých se často mohou tzv. stagnační vzorce objevit, jsou tkáně vysoce zatěžované fyzickou či psychickou námahou.

A zde se dostáváme k moudrosti našeho těla a jeho vrozeným schopnostem tyto stagnační vzorce rozpouštět či jim, v pokročilém stavu aktivace této intteligence, dokonce předcházet. Jak jsme si řekli již v předešlém vydání, všechny části našeho těla, orgány i jednotlivé buňky jsou v neustálém pohybu. Jedná se o velmi jemné rytmické pohyby, které pokud se odvíjejí přirozeně a volně, tkáň funguje zdravě, je-li ovšem tomuto volnému pohybu postavena do cesty zapouzdřená, nezpracovaná energie stresoru, pohyb sice neustane, ale je ztížen, vyveden z rovnováhy a tkáň nefunguje dobře, nemůže být správně zásobována životní potencí. Vzniká nerovnovážný napěťový vzorec, který má zase vliv i na mobilitu tkání sousedních, a tak ovlivňuje celý systém. Kde se ale vlastně tyto rytmické pohyby berou?

Ve stručnosti můžeme říci, že se jedná o nejlépe vnímatelný, povrchový odraz celého sledu přílivových vln bio-potence pocházejících z našeho společného vnějšího Zdroje. Tyto vlny pronikají v pravidelných časových intervalech do tekuté tělesné matrice a oživují nás. Není nijak těžké si je, při troše snahy a trpělivosti, na vlastním těle nahmatat. Bez nadsázky se dá říct, že jsme díky těmto energetickým vlnám životem doslova prodýcháváni, není proto divu, že se v kraniosakrální terminologii pro tento mechanismus vžil pojem Dech života (Breath of life). A není to věc jen nás, lidí, stejný respirační mechanismus lze pozorovat u všech živých bytostí, nevyjímaje ani primitivní, jednobuněčné organismy. Princip nádech/výdech, příliv/odliv nebo expanze/stažení je základním principem existence všeho kolem nás včetně vesmíru jako takového - podle vědců se právě stále nacházíme ve fázi jeho expanze. Celý náš život je prosycen tímto principem - po našem početí se prvních zhruba 20 let života nadechujeme, následuje pozvolný a dlouhý výdech (a to je jediné co můžeme vlastní vůlí a způsobem života poněkud ovlivnit), zakončený zánikem (smrtí) a splynutím se Zdrojem, a tak to jde pořád dokola.

Dech života s sebou ovšem přináší, kromě potence, také jednu velmi důležitou informaci - jak má vypadat, ve svém ideálním stavu, naše Zdraví čili stav úplné rovnováhy celého lidského systému, jakousi matrici Zdraví. Vnitřní moudrost těla této informace využije k tomu, aby za pomocí svých aktuálně dostupných zdrojů dosáhl co nevětšího přiblížení k tomuto stavu - můžeme tuto schopnost nazvat Vrozeným plánem léčení.

Příště si popíšeme, za jakých podmínek se začíná Vrozený plán léčení odvíjet a co vše s sebou přináší.