Cesta k ženské síle přes kraniosakrální biodynamiku

09.08.2019

Záměr, který byl spíše mým životním záměrem, zatím skrytým, tajemným, tajným, který ke mně přišel zcela nedávno, a já věděla, že se uděje, že k němu dojdu, že to je to, co chci, ale neměla jsem nejmenší tušení, kudy k němu povede cesta.. a už vůůbec by mně nenapadlo, že to bude cestou kraniosakrální biodynamiky.. tedy:

Najít, uchopit, ukotvit, upevnit svou sílu Ženy, svou stabilitu.

"Náhradní" záměr, se kterým jsem se nakonec objednala na "kranio" byl poznat terapii s názvem kraniosakrální biodynamika a "možná mi to pomůže rozpustit momentální bloky ve svalech v oblasti lopatek"...

1. ošetření: Zbavení se strachu, strachů...

2. ošetření: Přijetí, prožití zranění žen..., přijetí sebe sama..

3. ošetření:

Přicházející všeobjímající, bezpodmínečná Láska...

Chvíle položení se na lehátko, chvíle odevzdání se, co asi přijde dnes?

Můj milovaný terapeut Milan mi pokládá ruku pod lopatky a druhou na hrudní kost. Přichází smutek, pláč.. Oči mám zavřené, vidím květy.. velké květy po jednom se mi objevují před očima.. mezitím i bílé dveře.. jsou zavřené.. ale nějak skrze ně procházím, vnímám jakoby obláčky nebo mlhu.. je to bílé.. jen tam tak jsem.. a zase květy.. jsou různé.. různé tvary, různé barvy.. vidím vždy jen jeden.. Přichází pocit všeobjímající lásky.. bezpodmínečné lásky.. Co cítíš? Nevím, nic tam není.. nechce se mi mluvit o tom, co tam mám, protože ani jakobych to neviděla, jen tam jsem a nepřijde mi důležité to popisovat.. V tu chvíli důležité je BÝT..

Milan říká, že vnímal spíš moji touhu po této lásce..

Pak Milanův tlak do břicha, pro mě dost silný tlak, ale přijímám ho, vím, že je to tak správně.. do okolí stydké kosti a směrem k levému kyčli.. bolest, nemůžu ji jen tak prodýchat, moc mi to nejde.. Dost velká bolest.. Milan vnímá temnotu, stín a muže, kterého jsem nepřijala.. nakonec se mi to podaří nějak prodýchat.. bolest odchází.. Nevnímala jsem ani neviděla nic jiného, jen tak být..

A já se slyším, jak říkám: JÁ jsem Láska..(v tu chvíli přichází trochu "hlava", která říká: to nemůžu říkat, to si nemůžu zasloužit přece, to si nemůžu dovolit, to je něco vyššího, něco víc, než jsem já.. ale dovolím si to přijmout, je to moje, když to přišlo v tomhle tichu a klidu..) Já jsem Láska..

Pak Milanova otázka: Co ted cítíš?

Šeptám:

Lásku..

Nevím..

Lásku..

Lásku..

Vjemy o den a další dny později:

Síla Ženy, Stabilita Muže

Stabilita Ženy, Síla Muže

My ženy chceme po mužích Lásku, chceme po nich oporu, podporu, chceme, aby nám dávali pozornost, chceme, aby byli s námi, když je nám smutno, abychom se necítily osamělé, při našich bolestech... chceme, aby si nás vážili.. chceme.. a myslíme si, že když to takto budou muži dělat, že tím nám dávají najevo Lásku.. Ne.. Lásku má každý v sobě.. nemůžeme nikoho nutit, aby nám ji dal.. Není to ani možné, není to v jeho silách.. protože někteří muži milují své ženy, ale neumí jí to říct prostřednictvím obejmutí, slov, hlazení, protože neměl příležitost se to ještě naučit.. mít to.. tím se dostáváme až do dětství například. Jako dítěti se mu toho nedostávalo, tak to zkrátka neumí.. Ale někdy, po pár ztroskotaných vztazích, se to začne učit, začne hledat..


Takový muž ale dá ženě najevo, že ji miluje, tím, že pro ni leží 4 hodiny pod autem, až ho opraví, že jí přidělá poličky, opraví cokoliv, co ona potřebuje.. a dělá to s Láskou, to cítíte, tu energii, se kterou to jde udělat.. ano a jiného muže to zase nebaví, přijde mu to na obtíž, nechce se mu... a tak dále.. každý jsme jiný.. o tom je život, učení se tomu porozumět.. druhému, ale také sám sobě..

Každý, každá si svými bolestmi máme projít a odžít si je sami..

I muži mají své bolesti, své prožitky, svá zranění, okamžiky, kdy pláčou, nebo naopak nechají vybuchnout svůj vztek a my jim do nich nemůžeme zasahovat..

Můžeme je obejmout až v okamžiku, kdy sami přijdou a přijmou naše obejmutí.. oni sami, a to z nich dělá Muže..

(to není o tom, že nám nejsou nakloněni, že nám neprojeví pozornost vůbec, ale o tom, že i muži mají své dny..)

A tady mezi řádky je naše ženská síla.. ;-) dokázat být samy sebou a samy se sebou, vyměnit si s mužem Lásku navzájem, tu nádhernou energii a umět být spolu, a zároveň si dát vzájemně i svobodu..

Žena, která umí přijmout muže, tedy svou temnou stranu a přijme takto muže, on nemusí ze sebe dělat lepšího, on nemusí ukazovat větší ramena, protože ona v něm vidí i to světlo, ale i tu tmu, kterou přijímá. A díky tomu se ten muž cítí silný a to je ta síla, kterou ona v něm probudí, tu mužskou energii, to světlo, které zahoří a on se automaticky stává jejím ochráncem, bez boje, bez zbytečných hádek, bez přetlaků...

Pokud se ženy neumí ukotvit v sobě, tak nemohou přijmout muže. Protože většina žen, když muž vstoupí do jejich života, neustojí svoji ženskost. Začne muži pomáhat a tím ho oslabuje svou tzv. pomocí, litováním, svou neschopností přijetí, protože ona má to očekávání, že on jí dá... Jenže pak se stane to, že on, ať chce nebo nechce, jí musí vyzrcadlit svou vlastní sebezradu, to, že ona neumí přijmout sebe, protože on nemůže jinak... on reaguje na její energii... (a když žena v tom okamžiku nepozná, že to v muži vaří, a ještě přiloží, byť nechtěně, protože si chtěla "jen" promluvit, chtěla mu to "jen" říct, aby to věděl, bohužel v nesprávnou chvíli, bouchne kotel...).

Muž je tady proto, aby mu žena vyslala tu bezpodmínečnou lásku toho přijetí, aby v něm vzbudila toho muže, tu jeho vlastní sílu: Já Tě miluju, ale Ty jsi dostatečně silný na to, abys to zvládl.. Mám v Tebe víru, mám v Tebe důvěru." A tehdy muž nastartuje svého vnitřního muže. Nalezne se, nalezne svou sílu. Není oslabován svou lítostí, protože v okamžiku, kdy žena začne muže litovat, v ten okamžik žena říká: já nevěřím, že to zvládneš, ale já Ti s tím pomůžu.. Tím ale nepomůže jemu ani sobě. (Krásně to vystihuje příklad: Muž a žena jdou pouští, už je opouštějí síly, jsou vyčerpaní, ale už přicházejí na dohled k oáze.. Muž říká, už nemůžu, odpočineme si a pak dojdeme do oázy, žena říká, ne, pojď, já Ti pomůžu, dojdeme tam hned a pak si odpočineme.. a tak táhne sama sebe a ještě muže.. deset metrů před oázou chcípnou oba..)

Máme v sobě sílu podpory, lásky, sílu důvěry.. ne lítosti..

SOU-CÍTÍM = cítím, jak se cítíš, vím to, vnímám to, vím, že je to pro Tebe těžké, ale

Ty to zvládneš..

TO je úkol Ženy...

Od mého srdce k srdci muže.. ;-)

Jana Guntnerová